Nevolnost(i) při chemoterapii

Stránky věnované
tématům z oblasti
podpůrné léčby

Odborný garant
Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Onkologická a radioterapeutická klinika FN Plzeň
Předseda Sekce podpůrné léčby a péče ČOS

Nevolnost(i) při chemoterapii

Nevolnosti při chemoterapii
NAUZEA A ZVRACENÍ PŘI CHEMOTERAPII

Úvod

Nevolnost a zvracení indukované chemoterapií (CINV, z anglického chemotherapy-induced nausea and vomiting) patří u pacientů s onkologickým onemocněním k nejobávanějším a nejméně tolerovaným nežádoucím účinkům protinádorové léčby. Jde rovněž o nejčastější nežádoucí účinek chemoterapie, který postihuje asi 40 % léčených. Navíc CINV významně zhoršuje kvalitu života pacientů. Nejen zvracení, ale i samotná dlouhodobá nevolnost je velmi zatěžující. Opakované zvracení může mít za následek dehydrataci, elektrolytovou nerovnováhu, poranění žaludku nebo jícnu, ale i celkový metabolický rozvrat s nutností další hospitalizace. Nechutenství spojené s nevolností vede k úbytku hmotnosti. Další komplikací zvracení může být i aspirační pneumonie.

Moderní antiemetická terapie může riziko CINV zásadním způsobem snížit. Měla by být nedílnou součástí onkologické léčby. Přesto je v reálné praxi CINV problémem u významného podílu pacientů. Příčinou nedostatečné kontroly tohoto nežádoucího účinku chemoterapie je dramatický rozdíl mezi vnímáním CINV ze strany lékařů a pacientů. V evropském průzkumu, kterého se zúčastnilo 300 onkologů, bylo hlavním důvodem selhání antiemetické léčby podcenění emetogenity chemoterapie. CINV je přitom jedním z nejsnáze ovlivnitelných faktorů narušujících kvalitu života pacienta s chemoterapií. Je také významným důvodem, proč pacienti odmítají pokračovat v cyklech chemoterapie, což snižuje účinnost protinádorové léčby.

Patofyziologie CINV

Zvracení je řízeno z centra zvracení v prodloužené míše. Na vzniku CINV se podílejí různé nervové dráhy a receptory periferního i centrálního nervového systému. Periferní dráhy začínají v gastrointestinálním traktu a exprimují několik receptorů: serotoninové (5-HT3), neurokininové (NK1) a cholecystokinové. Centrální dráhy přinášejí vzruchy z mozku vyvolané bolestí, vestibulárními poruchami nebo emocemi. Uplatňují se zde neurotransmitery jako serotonin (5-HT) a jeho receptory, substance P a receptor NK1 a dopamin a jeho receptory zejm. D2 a D3.

Chemoterapie navozuje zvracení jak cestou centrální z mozku, tak periferní ze střeva. Do 24 hodin po podání je aktivována periferní stimulace prostřednictvím serotoninových receptorů. Kromě toho vede chemoterapie k vyplavení substance P v centrálním i periferním nervovém systému a spouští zvracení přes NK1 receptory. Tyto receptory hrají hlavní roli v opožděné fázi zvracení.

Emetogenní léčba

Emetogenní léky rozdělujeme do 4 kategorií podle rizika navození zvracení: minimálně emetogenní (riziko zvracení <10 %), nízce emetogenní (10–30 %), středně emetogenní (30–90 %) a vysoce emetogenní (>90 %). Dosud není známo, proč některé přípravky vyvolávají CINV více než jiné. Mezi vysoce emetogenní chemoterapii patří dle doporučení MASCC/ESMO režimy s i.v. cisplatinou, karmustinem, cyklofosfamidem v dávce >1500 g/m2, dakarbazinem, mechloretaminem, streptozocinem a kombinací antracyklinů a cyklofosfamidem, nebo s perorálními přípravky hexamethylmelaminem a prokarbazinem. Středně emetogenní režimy zahrnují i.v. alemtuzumab, azacitidin, bendamustin, karboplatinu, klofarabin, cyklofosfamid, <1500 mg/m2, cytarabin >1000 mg/m2, daunorubicin, doxorubicin, epirubicin, idarubicin, ifosfamid, irinotekan, oxaliplatinu, romidepsin, temozolomid, thiotepu a trabectedin, a z perorálních přípravků bosutinib, ceritinib, crizotinib, cyklofosfamid, imatinib, temozolomid a vinorelbin.

Emetogenní potenciál má v onkologické léčbě i radioterapie. Vysoké riziko CINV je spojeno s celotělovým ozařováním, střední s radioterapií v oblasti břicha, a v kraniospinální oblasti, nízké při ozařování lebky, hlavy a krku, hrudníku a pánve a minimální při radioterapii prsu a končetin.

Rizikové faktory CINV

Kromě typu terapie mají na riziko CINV vliv další faktory. Ty, které byly uvedeny alespoň ve 2 studiích, zahrnují zvracení při předchozím cyklu chemoterapie, podaná antiemetika, ženské pohlaví, nižší věk, konzumaci alkoholu, výskyt kinetózy a zvracení v těhotenství. Nedávná analýza 5 neintervenčních prospektivních studií ukázala 8 rizikových faktorů CINV: věk <60 let, první 2 cykly chemoterapie, CINV v předchozím cyklu, užívání volně prodejných léků pacientem v samoléčbě (antacida, konopí, bylinné doplňky stravy) a chemoterapeutický režim s platinou nebo antracyklinem. Lékař by měl tyto rizikové faktory u pacienta před zahájením chemoterapie identifikovat.

Typy nevolností a zvracení po chemoterapii

  • Akutní CINV nastává během několika minut až do 24 hodin po zahájení chemoterapie s maximem výskytu za 5–6 hodin. Je zprostředkováno vyplavením serotoninu vlivem cytotoxických léků a jeho vazbou na 5-HT3 receptory. Po antiemetogenní terapii se nauzea objevuje v akutní fázi asi u 35 % pacientů, zvracení u 13 %.
  • Opožděná CINV se vyskytuje od 24 hodin do 120 hodin (2.–5. den) od zahájení chemoterapie. Významně se na něm podílejí NK1 receptory se svým mediátorem – substancí P. Incidence opožděné CINV po antiemetogenní terapii je 20–50 %.
  • Anticipační CINV je podmíněna předchozí zkušeností s CINV po chemoterapii. Pacient pociťuje nevolnost nebo zvrací ještě před zahájením dalšího cyklu léčby, či pokud si vybaví budovu nemocnice nebo hovoří s lékařem po telefonu. Riziko se zvyšuje s narůstajícím počtem cyklů chemoterapie. Je popisováno u 8–14 % pacientů.
  • Průlomová CINV vzniká i navzdory antiemetické profylaxi do 5 dnů od podání chemoterapie. Vyskytuje se přibližně u 44 % pacientů a vyžaduje obvykle záchrannou medikaci.
  • Refrakterní CINV charakterizují přetrvávající potíže po zahájení dalšího cyklu léčby po selhání antiemetické profylaxe v předchozím cyklu.

Řešení CINV

Antiemetika indikovaná z důvodů CINV se podávají profylakticky. V současné době se nejčastěji využívají antagonisté 5-HT3 receptorů, antagonisté NK1 receptorů a kortikosteroidy.

Nefarmakologické postupy

Účinnost v prevenci CINV prokázaly relaxační techniky a některé rostlinné přípravky, jako Citrus aur- antium, Hypericum perforatum L., Achillea millefolium L. a Zingiber officinale, zkoumán je přínos akupunktury. Obtíže spojené s CINV je možné u mnoha nemocných zmírnit optimálním složením stravy. Zvracení vykazuje převrácenou korelaci s konzumaci stravy s vysokým obsahem energie, vitaminů skupiny B, vitaminu D, fosforu a zinku. V případě výskytu nauzey jsou doporučena jídla nevýrazné chuti, např. suchý toast nebo krekry. Vyhýbat se je třeba tučným, smaženým, kořeněným, velmi sladkým a horkým jídlům.

Farmakologické postupy

Jednotlivá antiemetika ovlivňují různé receptory a mohou působit rozdílně u jednotlivých typů zvracení.

  • Antagonisté 5-HT3 receptorů (setronová antiemetika) blokují účinek uvolněného serotoninu v akutní fázi po podání cytotoxických léků, a to jak na centrální úrovni nervového systému, tak na periferii v oblasti zažívacího traktu. Jsou dobře snášené a mají minimum nežádoucích účinků, jako je bolest hlavy, zácpa, elevace jaterních enzymů, prodloužení intervalu QT na EKG. Přípravky 1. generace (ondansetron, dolasetron, granisetron, tropisetron) mají biologický poločas 3–9 hodin. Palanosetron je vysoce selektivní kompetitivní antagonista 5-HT3 receptorů 2. generace s biologickým poločasem 40 hodin. Dosud nebyla prokázána superiorita žádného z těchto přípravků, lékař by měl vždy při volbě přípravku posoudit typ chemoterapie, cestu podání antiemetika, náklady na léčbu a individuální léčebnou odpověď.
  • Kortikosteroidy mají vlastní antiemetický účinek, jehož mechanismus není doposud objasněn. Potencují účinek antagonistů 5-HT3 receptorů a mají i významný efekt proti opožděnému zvracení a nevolnosti. Podávají se společně s dalšími třídami antiemetik. Přednostně je doporučen dexamethason. Nežádoucí účinky kortikosteroidů zahrnují insomnii, tlak v epigastriu, agitovanost, nárůst tělesné hmotnosti a hyperglykémii, vše ale zejména při dlouhodobém podávání.
  • Antagonisté NK1 receptorů blokují vazbu substance P na NK1 receptory v centrálním i periferním nervovém systému. Zahrnují aprepitant, netupitant, fosaprepitant a rolapitant. Mají vliv především na zvracení v opožděné fázi. Vzhledem k odlišnému mechanismu účinku doplňují antiemetickou kombinaci antagonistů 5-HT3 receptorů s kortikosteroidy (trojkombinace). Nežádoucí účinky zahrnují únavu, bolest hlavy, anorexii, průjem, škytavku a elevaci jaterních enzymů.
  • Další antiemetika zahrnují:
    • Olanzapin, atypické antipsychotikum, které blokuje dopaminergní a serotoninergní neurotransmisi a používá se v kombinaci s dalšími antiemetiky v profylaxi akutní a opožděné CINV a také v léčbě průlomové CINV. Je spojen s rizikem extrapyramidových příznaků, nežádoucí účinky zahrnují bolest hlavy, sucho v ústech, hyperglykémii a průjem.
    • Benzodiazepiny jsou jako anxiolytická medikace používány u anticipačního zvracení, a také u průlomového a refrakterního CINV. Nejčastějším nežádoucím účinkem je sedace.
    • Antagonisté dopaminu blokují D2 receptory v CNS a mají současně i prokinetický účinek na zažívací trakt. Mají ale nepříznivý bezpečnostní profil, který zahrnuje extrapyramidové příznaky, dystonii a ospalost. Někdy se používají u průlomového nebo refrakterního CINV jako záchranná medikace.
    • Jako doplňková léčba u průlomového CINV lze využít kanabinoidy.

 

Doporučené postupy

Poslední verze doporučení Mezinárodní asociace podpůrné péče v onkologii (MASCC) a Evropské společnosti klinické onkologie (ESMO) pro řešení CINV z roku 2016 s aktualizací z roku 2019 uvádějí jako standardní postup v profylaxi akutního CINV kombinace různých antiemetik podle emetogenního potenciálu chemoterapie, viz tab. 1, tab. 2 a tab. 3. Doporučené dávkování naleznete v tabulkách 4–6. U dětí léčených chemoterapií s vysokým nebo středním emetogenním potenciálem je doporučena antiemetická profylaxe kombinací antagonisty 5-HT3 receptorů + dexamethasonu.

Tab. 1. Profylaxe akutní CINV.2

Emetogenní potenciál chemoterapie Doporučená antiemetika
Vysoký bez antracyklinů 5-HT3 + DEX + NK1 +/- OLZ*
Vysoký s antracykliny 5-HT3 + DEX + NK1 +/- OLZ*
S karboplatinou 5-HT3 + DEX + NK1
Střední (bez karboplatiny) 5-HT3 + DEX
Nízký 5-HT3 / DEX / DOP
Minimální Bez rutinní profylaxe

5-HT3 = antagonista serotoninových receptorů 3

DEX = dexamethason

NK1 = antagonista receptorů pro neurokinin 1 (aprepitant, fosaprepitant, rolaprepitant nebo kombinace netupitantu a palonosetronu

OLZ = olanzapin

DOP = antagonista dopaminových receptorů

*olanzapin lze přidat, pokud převažují obavy z výskytu nauzey

Tab. 2. Profylaxe opožděné CINV.2

Emetogenní potenciál chemoterapie Doporučená antiemetika
Vysoký bez antracyklinů DEX

V případě podání APR 125 mg u akutní CINV: MCP+DEX / APR + DEX vždy +/- OLZ*

Vysoký s antracykliny Žádná.

V případě podání APR 125 mg u akutní CINV: DEX / APR +/- OLZ*

S karboplatinou Žádná.

V případě podání APR 125 mg u akutní CINV: APR

S oxaliplatinou nebo antracykliny nebo cyklofosfamidem Lze zvážit DEX
Střední (jiné přípravky) Bez rutinní profylaxe
Nízký a minimální Bez rutinní profylaxe

DEX = dexamethason, MCP = metoklopramid, APR = aprepitant, OLZ = olanzapin

Tab. 3. Profylaxe CINV u pacientů s emetogenní radioterapií.2

Emetogenní potenciál radioterapie Doporučená antiemetika
Vysoký 5-HT3 + DEX
Střední 5-HT3, + případně krátkodobě DEX
Nízký – radioterapie v oblasti krania DEX v profylaxi nebo jako záchranná léčba
Nízký – radioterapie v oblasti hlavy a krku, hrudníku či pánve DEX, DOP nebo 5-HT3 v profylaxi nebo jako záchranná léčba
Minimální DEX, DOP nebo 5-HT3 jako záchranná léčba

5-HT3 = antagonista serotoninových receptorů 3

DEX = dexamethason

DOP = antagonista dopaminových receptorů

Tab. 4. Doporučené dávkování blokátorů receptorů pro 5-HT3.2

Lék Cesta podání Dávka
ondansetron i.v. 8 mg nebo 0,15 mg/kg
p.o. 16 mg
granisetron i.v. 1 mg nebo 0,01 mg/kg
p.o. 2 mg
dolasetron p.o. 100 mg
tropisetron i.v. 5 mg
p.o. 5 mg
palonostreon i.v. 0,25 mg
p.o. 0,5 mg

Tab. 5. Doporučené dávkování blokátorů receptorů pro NK1.2

Lék Cesta podání
aprepitant a fosaprepitant: akutní zvracení 1x v den podání chemoterapie:

aprepitant 125 mg

fosaprepitant 150 mg i.v.

aprepitant a fosaprepitant: opožděné zvracení aprepitant 80 mg p.o. 1x denně 2 dny po podání chemoterapie

fosaprepitant již ne

rolapitant 180 mg p.o. 1x v den podání chemoterapie
netupitant 300 mg netupitantu/0,5 mg palonosetronu p.o. 1x v den podání chemoterapie

Tab. 6. Doporučené dávkování dexamethasonu.2

Emetogennní potenciál Typ CINV Dávkování
Vysoké riziko Akutní zvracení 1x 20 mg (při kombinaci s antagonistou NK1 12 mg)
Opožděné zvracení 8 mg 2x denně (při kombinaci s antagonistou NK1 1x denně)
Střední riziko Akutní zvracení 1x 8 mg
Opožděné zvracení 8 mg denně 2–3 dny
Nízké riziko Akutní zvracení 1x 4–8 mg

Řešení anticipační CINV

Při rozvinutém anticipačním zvracení má většina antiemetik minimální až žádný efekt. Nejdůležitější zásadou je předcházet akutnímu i opožděnému zvracení plně účinnou profylaxí od prvního cyklu protinádorové terapie. Ke snížení výskytu anticipační CINV jsou doporučeny benzodiazepiny a behaviorální postupy, jako progresivní tréning svalové relaxace, systematická desenzitizace a hypnóza.

Řešení průlomové a refrakterní CINV

Antiemetika jsou nejúčinnější při profylaktickém podávání. Pokud dojde k průlomovému zvracení i při řádné antiemetické profylaxi, je doporučeno podat lék s jiným mechanismem antiemetického účinku. Doporučen je olanzapin 10 mg p.o. po dobu 3 dnů.

U refrakterní CINV ukazují důkazy z několika málo studií přínos přidání metopimazinu k ondasetronu nebo ke kombinaci ondasetronu + methylprednisonu a také přidání antagonisty NK1 receptorů ke kombinaci antagonisty receptorů pro 5-HT3 + dexamethasonu. I zde se zdá jako vhodné použít antiemetikum s jiným mechanismem účinku než v profylaxi.

Závěr

I přes pokroky ve vývoji antiemetik dochází u řady pacientů léčených chemoterapií stále k CINV. Jde o závažný problém, protože CINV může vést k závažným komplikacím a neochotě pacienta pokračovat v chemoterapii. Je proto nutné antiemetickou profylaxi podle stávajících doporučení důsledně indikovat od prvního cyklu chemoterapie a identifikovat nemocné s rizikovými faktory rozvoje CINV.

Zdroje:

  1. Gupta K, Walton R, Kataria SP. Chemotherapy-Induced Nausea and Vomiting: Pathogenesis, Recommendations, and New Trends. Cancer Treat Res Commun. 2021; 26: 100278.
  2. Roila F, Molassiotis A, Herrstedt J, et al; participants of the MASCC/ESMO Consensus Conference Copenhagen 2015. 2016 MASCC and ESMO guideline update for the prevention of chemotherapy- and radiotherapy-induced nausea and vomiting and of nausea and vomiting in advanced cancer patients. Ann Oncol. 2016 Sep;27(suppl 5): v119-v133.

 

ONC-CZ-00029


ZÁCPA PŘI CHEMOTERAPII

Zácpa je definovaná jako obtížná, méně častá pasáž tuhého střevního obsahu. Měřítkem je neschopnost defekace alespoň třikrát za týden. O zácpě mluvíme také, pokud se stolice nedostaví 2-3 po sobě jdoucí dny.

V paliativní péči se se zácpou setkáváme téměř u poloviny hospitalizovaných pacientů. Hlavními fyziologickými podněty střevní peristaltiky jsou fyzická aktivita (aktivní pohyb), dostatečný příjem stravy a tekutin. Chronicky nemocní, zvláště ti připoutaní na lůžko, mají pohyb výrazně omezený, chuť k jídlu a pití je snížená, což má za následek sklon k zácpě. U onkologicky nemocných může zácpu způsobit útlak střev při nádorech v dutině břišní nebo pánevní oblasti. Ke vzniku zácpy přispívají také léky, zvláště opioidy, které potlačují propulzní peristaltiku a zvyšují tonus sfinkterů střev. Dále léky s anticholinergními účinky (např. tricyklická antidepresiva), antacida, antihypertenziva, diuretika, preparáty s obsahem železa nebo neurotoxická cytostatika ze skupiny vinca alkaloidů. Kromě toho přispívá ke vzniku zácpy i zvyšující se věk a přidružené choroby, jako např. hypotyreóza, diabetes, hypokalemie.

Mezi projevy zácpy patří pocit plnosti, bolest břicha někdy až kolikového charakteru, nevolnost, zvracení, malátnost, anorexie atd.

Profylaxí zácpy jsou hlavně režimová opatření: dostatečný příjem tekutin – minimálně 2,5 l za den, strava bohatá na rozpustnou vlákninu (celozrnný chléb, ovoce, zelenina, i sušené ovoce, kompoty atd.). Důležitým prvkem je fyzická aktivita pro podporu střevní peristaltiky, s přihlédnutím k tomu co je pacient schopný vládnout. Pacient by měl jíst přibližně ve stejnou dobu, vícekrát denně po malých dávkách k navození pravidelného vyprazdňování.
Farmakologická léčba spočívá hlavně v podávání projímadel. Cílem je zajistit pacientovi vyprazdňování bez obtíží. Léčba by měla být pravidelná, perorální podávání medikace je výhodnější. Dávka projímadla by se měla titrovat dle efektu léčby.
Projímadla se dělí na dle mechanismu účinku na změkčující a stimulační.

Změkčující projímadla jsou nejčastěji neresorbovatelná osmoticky působící projímadla, která váží vodu v luminu střeva a druhotně stimulují střevní sliznici k sekreci další vody a elektrolytů. Je důležité je vždy podávat s dostatečným množstvím tekutiny, jinak je nutno počítat s malou účinností. Nejčastěji používanou látkou této skupiny je laktulóza ve formě sirupu. Je to neresorbovatelný syntetický disacharid tvořený galaktózou a fruktózou. Působí v tlustém střevě, zvyšuje objem a váhu stolice, obsah vody a frekvenci vyprazdňování. Salinická projímadla zahrnují síran hořečnatý, hydroxid hořečnatý, citrát hořečnatý a síran nebo fosfát sodný (v magistraliter přípravě známé jako čtyři soli). Mají osmotický vliv v celém střevě a není vhodné je používat dlouhodobě, protože mohou způsobit elektrolytovou nerovnováhu. I zde platí, že se musí podávat s dostatečným množstvím tekutin.

Dráždivá neboli stimulační projímadla mají dráždivý účinek na střevní stěnu. Přímo stimulují myenterickou nervovou pleteň ve stěně střeva a podněcují peristaltiku. Omezují resorpci vody a elektrolytů. Do této skupiny patří antracenová projímadla zastoupená listem senny. Aktivita těchto projímadel je soustředěna hlavně na oblast tlustého střeva. Užívá se jako čaj (čaj z listů senny). Na trhu je také přípravek kombinovaný s parafinovým olejem (Regulax). Mezi polyfenolická projímadla patří bisakodyl (Bisakodyl tbl.) a pikosulfát sodný (Guttalax tbl., gtt, Laxygal gtt.), které působí v tlustém střevě.

Na trhu jsou dostupné také rektální formy projímadel. Používají se hlavně z zahájení evakuace střeva před nástupem p.o. podávané medikace. Patří sem čípky a nálevy. Nejčastěji používanými čípky jsou glycerinové čípky, které působí jako osmotické projímadlo změkčující stolici. Z nálevů se používají nálevy s obsahem fosfátu sodného a olivový olej. Podávají se katétrem, který je šetrně zaveden do konečníku tak, aby roztok nebyl krátce po podání vypuzen. Při neúčinnosti výše uvedených se přistupuje k provedení laváže konečníku, která spočívá v podání až 8 litrů přiměřeně teplého fyziologického roztoku.


PRŮJEM PŘI CHEMOTERAPII

Jako průjem se označuje výskyt tří a více řídkých stolic za den. Stolice má vyšší objem, je vodnatá. V závislosti na příčině může být doprovázen dalšími příznaky jako je horečka, nevolnost, zvracení, nadýmání, bolesti břicha, bolesti hlavy, svalů a kloubů. Trvá-li průjem déle než j či dva dny je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Je o stav nejen nepříjemný, ale i nebezpečný s ohledem na dehydrataci a elektrolytovou dysbalanci.

Příčin průjmu je celá řada. Zahrnují různé bakteriální (např. salmonela, shigela) a virové infekce (např. rotaviry), intoxikace toxiny (bakteriálními, mykotoxiny, otrava těžkými kovy), dietní chyby (nadměrné množství ovoce, tučná strava, uměla sladidla), potravou podmíněné průjmy (alergie na složku jídla), průjmy mohou být také způsobeny onemocněními (např. diabetes, ulcerativní kolitida, m. Crohn, hypotyreóza, dráždivý tračník, chronická pankreatitida, nádorová onemocnění, malabsorpce, může mít též psychiatrické příčiny (strach, úzkost)), v neposlední řadě může být průjem jedním z nežádoucích účinků léků nebo terapie (např. antibiotika, cytostatická léčba, antacida, laxativa, bisfosfonáty, hormonální nebo biologická léčba, antiarytmika, prokinetika, NSAID – např. ibuprofen).

Podle průběhu se průjem dělí na akutní (bakterie, viry, toxiny, dietní chyby) a chronické (trvající déle než 1 měsíc). Chronické se dále mohou dělit na funkční (bez zřetelného onemocnění GIT- nervové vlivy) a organické (střevní zánět, nádor, hypofunkce slinivky aj.). Podle patofyziologie se rozeznává osmotický průjem (nevstřebatelné látky ve střevě osmoticky zadržují vodu), sekreční průjem (ve sliznici tenkého i tlustého střeva dochází ke vstřebání vody a elektrolytů a za patologických okolností, ale může docházet k převažování sekrece nad absorpcí), exsudativní průjem (zánětlivé změny, prosáknutí sliznice a její ulcerace mohou vést k exsudaci hlenu, sérových bílkovin a krve do střevního lumina), a průjem při poruše střevní motility, kdy urychlená pasáž trávicím traktem omezuje možnost vstřebávání vody a elektrolytů. Mezi největší a život ohrožující komplikace průjmů patří ztráta elektrolytů (NA, K, Mg, Cl), která může vést k srdečním arytmiím; metabolická acidóza a v neposlední řadě dehydratace a cévní kolaps. Ztráty tekutin mohou být ohromné – mohou přesahovat i 1 l/h.

Léčba nekomplikovaného průjmu spočívá zejména v rehydrataci a realimentaci, u těžších forem se pak podávají antidiarhoika a u indikovaných případů specifická antimikrobiální léčba (antibiotika, chemoterapeutika). Při rehydrataci musí být uhrazena nejen bazální denní potřeba tekutin, ale i ztráty vzniklé zvracením průjmem a pocením při horečce. Doporučený denní příjem tekutin u dospělého s průjmem může dosáhnout i více než 4 l. Vhodnými tekutinami jsou neperlivé minerálky, voda, slabý černý čaj s cukrem. Podávají se také rehydratační roztoky s glukózou, které jsou isotonické nebo hypotonické. Realimentaci u lehčích průjmů zahajujeme hned, u těžších během 12-24 h. Začíná se rozvařenou rýžovou kaší, mírně osolenou nebo mírně oslazenou hroznovým cukrem, následovat mohou syrové banány (obsahují draslík), suché bílé pečivo, dětské piškoty, vařené brambory nebo kaše (bez tuku, bez mléka), netučné polévky typu kuřecího vývaru, libové vařené maso (drůbeží). Naposledy se do stravy zařazují mléčné výrobky (kefír, zakysané výrobky, nízkotučný tvaroh nebo sýr. Důležité je ze začátku podávat malé porce jídla. Zcela nevhodné jsou tyto potraviny: smažená, tučná jídla – zvláště masa, uzeniny a smetanové mléčné výrobky, dráždivá a nadýmavá zelenina, pochutiny (kapusta, zelí, paprika, hrášek, květák, paprika, cibule, česnek), oříšky, rostlinná semínka, koření, ovoce se slupkou a jádry. Je třeba se vyhnout kofeinovým, alkoholickým nápojům a perlivým nápojům.

U průjmů při chemoterapii se obvykle vystačí s výše uvedenými režimovými opatřeními. Z farmakoterapie může lékař doporučit vhodná probiotika či diosmectid.

Zdroje:

  1. Ambrožová H, Průjmová onemocnění a jejich léčba; Praktické lékárenství, 2011; 7(3), str. 116-120
  2. Adam Z., Vorlíček J., Vorlíčková H., Chemoterapie a vy. Rady pro nemocné léčené chemoterapií. 2001, str. 21-22
  3. Tomíšková M., Dietní opatření při průjmech. Prevence a léčba zácpy při chemoterapii., 2007, str. 3
  4. Česká Lékárnická komora, Doporučené postupy. Návod pro dispenzační péči v lékárně. www.lekarnici.cz
  5. Martínková J., Farmakologie, 2007, str. 237
  6. Vorlíček j., Adam Z. et al.; Paliativní medicína, 2004, str. 95-103
  7. http://www.myeloma.cz/res/file/archiv/brozura_chemoterapie.pdf
  8. Modrá kniha České onkologické společnosti 2019: 25.aktualizace, ISBN: 978-80-86793-48-1

No Comments

Leave a Comment

Your email address will not be published.